Jak funguje detektor plynu

V dnešní době je veliký boom mít doma vytápění pomocí plynu. Kromě toho se stále objevují domácnosti, které mají plynové hořáky a plynové sporáky nebo dokonce krby a karmy.

Oxid uhelnatý je typický plyn, který vzniká při spalování paliva v kotli nebo v krbu. Ten je potom odčerpáván tahem komínu ven do ovzduší. Pokud je ale komín ucpaný, spaliny jsou špatně odčerpávány a výpary potom ohrožují životy obyvatel v domě. Tento plyn je totiž bez zápachu i bez barvy a chuti.

To samé platí o plynových sporácích a kotlích, ve kterých se nachází metan či směs plynů propan-butan. Tyto plyny jsou opět samy od sebe bez zápachu a bez barvy. Díky přidávání dalších plynů jako je například odorant, můžete někdy cítit zápach, který má určit, jestli někde v domě neutíká plyn. Pokud něco takového ucítíte, měli byste být na pozoru. Často se provádí revize potrubí tak, že se zvýší objem plynu a odorantu v trubkách a vy tak můžete cítit plyn, i když neutíká. To však většinou bývá hlášeno dopředu všem v domě. Pokud tedy nevíte o žádné revizi, je nutné vyhledat pomoc. Kromě otrávení také často hrozí výbuch plynu a tam už jde o víc, než o jeden život. Zavolat můžete na telefonní číslo 1239, kde se ohlašuje únik plynu.

Proč je dobré používat detektor

V dnešní době se o to začíná čím dál tím víc starat detektor úniku spalin a plynu. Ty jsou v mnoha ohledech podobné detektoru požáru. Protože pokud hlásič zachytí únik plynu, okamžitě předá signál majitelovi domu a ten vyhledá pomoc. V případě úniku plynu je dobré okamžitě uhasit jakýkoli oheň, vypnout elektrické spotřebiče, nepoužívat zvonek ani telefon a hlavně začít větrat prostory, kde byl zaznamenán únik plynu. Pokud to majiteli situace dovolí, měl by se poohlédnout, co způsobilo únik plynu a okamžitě dát zprávu firmě, odkud bere plyn.

Co se týká detektorů. Například detektor na spaliny není moc drahý. Stojí okolo pár set a používají ho především senioři nebo lidé v domech s kotlem nebo krbem. Detektory spalin se umisťují ke stropům, kde je vždy vyšší koncentrace oxidu uhelnatého, protože je lehčí, než vzduch. Pokud zaznamená hlásič určité množství, které ohrožuje člověka na životě, spustí poplach.

Na stejném principu fungují i detektory plynu, které jsou už trochu dražší, než detektory spalin, ale jsou stejně důležité. Toto zařízení aktivuje alarm již při dolní hranici výbušnosti plynu. Je důležité detektor správně umístit. Většinou se musí najít v bytě nebo domě rozvody, které vedou plyn a plynové spotřebiče jako například plynový kotel, ke kterým často nechodíte a nemůžete tak detekovat plyn sami a tam umístit plynový detektor.

Existují detektory na těžké plyny, kdy je dobré umístit hlásič k podlaze, protože plyn je těžší než vzduch. Také ale existují detektory na lehké plyny, které se umisťují pod strop na stěnu a to proto, že plyn je tady lehčí než vzduch. Na rozdíl od detektorů požáru je dáno, jakým způsobem má být detektor nainstalován. V žádném případě není možné detektor používat na baterky. Musí být umístěn tak, aby bylo možné ho připojit k rozvodu 220 V.  V případě, kdy dojde k výpadku proudu je nutné detektor zkontrolovat, jestli se správně rozeběhl. V nabídce existuje příslušenství, které vám s tím pomůže.

Dále existuje celá řada zařízení, ta se může lišit jen maličkostmi, jako jsou například rozměry, vzdálenost od rozvodů plynu, reakční dobou, než detektor spustí alarm či poplachem, který může mít jen optické nebo zvukové upozornění či obě dohromady. Všechno se ale poté promítne v ceně přístroje. Pro profesionály i laiky existuje i tzv. ruční detektor plynu, který objevuje množství výbušných plynů ve vzduchu. Jelikož je přenosný, lépe se dají najít místa, odkud plyny unikají. Přístroj má dokonce i paměť na ukládání výsledků jednotlivých měření.

Dnes už jsou i detektory plynů chytré. Kromě toho, že jsou schopny zaměřit více než dvě stě různých plynů, dokáží také všechny výsledky přenést na displej detektoru a podle toho se intuitivně zachovat příště. To je příklad digitálního kompaktního detektoru. K detektorům se dá také přikoupit další příslušenství, které napomáhá k jednodušší obsluze. Tyto detektory jsou většinou dražší a najdeme je v kategorii od dvou tisíc a výše. Pokud si nechcete detektor instalovat sami, práce odborníků se také platí. Přístroje s větším detekování různých plynů se používají především ve firmách, kde k takovým únikům může dojít, pro obyčejný dům nebo byt nejsou tolik potřebné

Typy detektorů

Detektorů je na trhu opravdu velké množství a stále nové, lépe technicky vybavené přístroje vznikají. Nejčastější detektory plynu pracují na následujících principech měření:

Infračervený princip využívá světelné deformace a měří index lomu světla. Laicky to znamená, že vidí to, co je normálnímu oku neviditelné. Plyn rozvlní ostatní vzduch a pro detektor je to něco jako fata morgana pro člověka na silnici.

Dalším principem je ten elektrochemický. Do obalu detektoru jsou vloženy elektrody, které jsou ponořeny v elektrolytu. Elektrolyt může vypadat následujícími způsoby, je to kapalina, gel nebo „houba“. Pokud se detektor začne ozývat, znamená to, že se přes polopropustnou membránu, kterou detektor obsahuje, dostal plyn, který vyvolal chemickou reakci mezi elektrodou a elektrolytem.

Detektory na katalytické spalování se vyznačují tím, že jsou nejčastěji využívaným způsobem v České republice. Definice zní následovně, čidla, která detektor obsahuje, jsou založena na katalytickém spalování zjištěného hořlavého plynu. Tím dochází k tomu, že se změní v detektoru odpor a začne vysílat signál o detekování plynu.

Existují také detektory na principu polovodiče a ionizace. Polovodičový princip je založený na systému, kdy je v detektoru umístěna křemíková deska a na ní je vložen kousek polovodiče. Pokud se k ní dostane plyn, nastane oxidace. A jak víme z fyziky, oxidace mění elektrickou vodivost a opět nastane poplach.

Posledním typem je detektor na ionizační princip. To znamená, že detektor obsahuje spalovací komoru, kde hoří vodíkový plamen. Hořlavá směs z přidané láhve a okolní kyslík napájí tuto spalovací komoru. Pokud se stane, že detektor místo kyslíku nasaje jiný plyn v tomto případě uhlovodík, elektrická vodivost se zvýší a spustí alarm.

Každý detektor kromě toho jednorázového je nucen podrobit se jednou za čas údržbě. Záleží, jak moc je detektor odborný, ale v některých případech stačí, když ho zkontroluje sám vlastník. U těch náročnějších se o to potom stará firma, která vám vybraný kus prodala.

Pokud stále tápete nad tím, jak správně vybrat detektor plynu, je zde pár sepsaných rad. Zapřemýšlejte nad tím, kde chcete hlásič použít a jaký plyn by měl detekovat. Podle toho vybírejte typ hlásiče. Zapřemýšlejte také nad tím, zda se vám vyplatí detektor umístěný napevno, ten co je spojený i s detektorem požáru nebo ten přenosný a na jakém principu by měl pracovat. A nakonec zapřemýšlejte nad jeho cenou a montáží.

Stejně jako u jiného zboží i v tomto případě platí, že má člověk nárok na vrácení zboží. Nevyhazujte proto originální obal od detektoru a jeho účtenku.  Vždy si pečlivě přečtěte obchodní podmínky. A nezapomeňte na to, že se lhůta na vrácení může měnit podle toho, zda jste koupili detektor v kamenném obchodě či na internetu.

S detektorem se již nemusíte obávat úniku plynu a můžete v klidu používat všechna plynová zařízení.