V současné době objevujeme nové způsoby žití – jak zachránit planetu, vyhnout se ekologickým katastrofám, jak zachránit sami sebe. Stále se tu ale najdou tací, kteří, jak často rádi říkáme, topí „ponožkami“. A i když to může být cenově výhodné, neznamená to, že je to i ekologické.

Když se podíváme do naší velmi dávné minulosti, čím starověký člověk vlastně topil? Hádám, že to nebyl plyn, elektřina ani uhlí. Většinou nás ve škole naučili, že to bylo dřevo, které si sám pokácel. Rozdělal oheň a vlastně i díky němu zůstal naživu.

Dnes ale nemusíme chodit do lesa, pokud na to nemáme patřičné povolení a chuť si jeden stromek pokácet, stačí si zajít do obchodu a koupit nějaký ten balík. A může se začít topit.

Měkké a tvrdé dřevo = spokojenost

Když se pozastavíme nad tím, jaký typ dřeva potřebujeme na topení, určitě je lepší zvolit tvrdší variantu, než měkkou. Pokud tedy nestojí měkké dřevo několikanásobně méně než tvrdé.

Výhoda měkkého dřeva ale je, že se lépe opracovává, rychleji hoří a najdete ho téměř všude v našich lesích. Mezi měkké se řadí například lípa, topol nebo vrba, tedy některé listnaté stromy a většina jehličnanů v našem podnebném pásu.

Tvrdé dřevo pochází spíše z listnatých stromů. Pro topení v krbech se využívá nejvíce a také se k tomuto nejlépe hodí.

Topíte-li v kotli, zvolte raději měkčí variantu.

Je ale nejlepší zvolit kompromis a smíchat tyto dva druhy – měkké a tvrdé dřevo – dohromady.

Každé dřevo má svou výhřevnost a specifický způsob hoření. Podle něj můžete vybírat.

S čím rozhodně nechoďte do kamen, jsou polena chemicky ošetřená nebo různě lakovaná. Raději než si ušetřit cestu s krásnou zelenou postýlkou do kontejneru a zatopit pod voňavými klobáskami, zvolte tu delší cestu. Pokud to někdy chcete zkusit, raději byste si předtím měli pročíst zákon o ochraně ovzduší.

Taktéž je zakázáno pálit plasty, kartony nebo odpad. Výrazně to škodí životnímu prostředí.

Pokud chcete opravdu dlouhotrvající oheň, zvolte dřevo z habru, což je nejvýhřevnější dřevo na topení, buk, dub, dřevo ovocných stromů nebo i břízu.

 

Topení dřevem

Topím dřevem, šetřím životní prostředí

Proč vůbec topit dřevem, když máme k dispozici všelijaké různé vymoženosti dnešního světa jako elektřina, plyn nebo solární panely zabírající velké prostory polí? Tak tady jsou výhody dřeva:

  • Je to ekologické – určitě vám zítra u dveří nezazvoní ekologové, aby se ptali, čím vlastně topíte a zda udržujete životní prostředí zdravé.
  • Je to ekonomické – levnost patří mezi přední příčky této položky, navíc získáte 1kWh tepla
  • Pokud máte nějaké známé, kteří často chodí do lesa a kácí stromy, ušetříte si starosti s jeho sháněním v běžných obchodech. Ušetříte za dopravu a nervy a máte jistotu kvalitního dřeva. Protože přátelé by nikdy nedoporučili něco, co sami předtím nezkusili a nebylo to dobré.
  • Doveze-li vám známý velké neopracované kůly, ušetříte také peníze za posilovnu. Jeho štípání je sice někdy dřina, zato je to pro některé zábava a relax. Naberete trochu síly, zapotíte se. Navíc když se k tomu připojí celá rodina, hned je to veselejší a rychlejší.
  • Naštípaná polínka jsou připravená k topení v krbu, kamnech nebo kotlích.

Jako všechno ostatní má i topení dřevem své nevýhody:

  • Je ho potřeba skládat do skladových prostor. Někteří si postaví vlastní kůlničky před garáží nebo na dvorku. Některé firmy vám jej dovezou poskládané a zabalené. Pokud ho skladujete někde venku, raději mu obstarejte přístřešek. Skládejte ho pořádně do pyramidy na sebe, zamezíte tak náhlému zboření celé hromady. Pokud jej skladujete uvnitř domu, postarejte se, aby stálo u nehořlavé stěny.
  • Ruční přikládání – bohužel ještě stále neexistují profese jako vrchní přikládač dřeva do krbu; zatím tuto „práci“ musíte odvést vy sami. Někdy to je příjemné. Pozor ale na spáleniny. Nemusíte se ale bát, že se při malém přiblížení k ohni popálíte a v nemocnici vám přiřknou popáleniny čtvrtého stupně.
  • Likvidace popela – jako v předchozím bodě, neexistují ani vybírači odpadu. Odpad ze dřeva, tedy popel, ale slouží jako přírodní hnojivo pro váš trávník nebo květiny. Nejenže se zbavíte přebytečného odpadu, pomůžete třeba vaší zahrádce lépe prosperovat.

Pokud stále nejste přesvědčeni o topení dřevem, tady je srovnání s ostatními druhy vytápění.

U většiny, ať už u uhlí, biomasy, slunečních kolektorů, plynu, elektřiny, čerpadel, najdete poměrně nízkou pořizovací cenu. Některé ale stojí opravdu velké peníze. Většinou nejsou potřeba skladovací prostory, je zde možnost regulace teploty, jsou to třeba i ekologické možnosti.

Jejich nevýhoda spočívá ale ve stále se zvyšujících cenách a jejich nedostupnosti po celé planetě. Například plyn nebo elektřina nejsou zavedeny všude. Pokud například nevlastníte zahrádku s plně vybavenou chatkou, co se týče elektřiny a plynu. U uhlí jsou zde potíže s ovzduším. Nejvíce se projevuje v emisních situacích. A největší nevýhoda, neumožňují nám to potěšení pohledu do otevřeného ohně a ten uklidňující pocit.

Topit nemusíte jen těmito druhy. Existují pelety, drobné špalky s průměrem do 20 mm, dlouhé kolem pěti centimetrů. Vznikly lisováním biomasy, která obsahuje zejména suroviny pilin nebo slámy. Vlhkost se pohybuje kolem 10%.

Dalším druhem topení je briketami. Jsou stejně jako pelety z lisovaného dřevního odpadu, kůry nebo pilin. Náklady jsou ale vyšší, než kdybychom si topili vyschlými polínky dřeva.

Začínám topit. Jak to udělal Robinson Crusoe?

Ne, opravdu nepotřebujete složité nástroje, abyste rozdělali oheň. Stačí pár malých polínek, papír a zapalovač nebo sirky. Pak stačí jen správné škrtnutí nebo dostatek paliva v zapalovači a oheň může plápolat! Nezapomeňte, že k rozdělání ohně potřebujete něco, co rychle chytne. Takže pouhá polínka nestačí. Nejlépe natrhejte malé množství papíru a podložte jím celý „stan“ z polínek. Nebo můžete použít suchou slámu.

Pokud zakládáte táborák někde v otevřeném prostředí, nezapomeňte, že ohniště musí být patřičně ohraničeno, například kameny, abyste nerozpoutali požár. A na nějakém, nejlépe ne suchém, vyprahlém, místě.

Po založení ohně postupně přidávejte větší a větší polínka. Nezapomeňte, že vždy méně je lépe. Naskládáním velkého množství velkých polen, i když je to myšleno někdy dobře, oheň spíše udusíte, než mu pomůžete. Musí nějakým způsobem dýchat.

Ujistěte se, že máte dřevo dostatečně vyschlé. Mokré dřevo způsobuje, že oheň hodně kouří a tím pádem zanáší komín. V něm se usazuje tzv. kreosot a dehet, který snižuje životnost vašeho krbu. Dřevo na topení by mělo mít vlhkost maximálně 20%. Neúčinnější spalování je při nejméně 200°C ve spalovacích prostorech a průběžných dávkách vzduchu do ohně. Není ale nutné do něj neustále foukat nebo si pořídit kovářské náčiní.

Jak poznám, že je moje dřevo dostatečně proschlé?

  • Na řezu obsahuje trhliny. Když klepneme dvěma kusy o sebe, ozve se ten klasický zvonivý zvuk dřeva.
  • Pokud jej vložíte na jeden den do igelitového sáčku, po této době by měl být sáček vlhký. Pokud není, není ten správný čas na rozdělání ohně.
  • Můžete použít také vlhkoměr. Ten ale není příliš rozšířený.
  • Rozštípáním urychlíte schnutí dřeva. Potřeba je také jej správně uskladnit.
  • Skladujte na suchém, krytém a větraném místě.

Pořizuji dřevo, vyjde to levně?

Pokud si kladete tuto obvyklou otázku, vězte, že za metr čtvereční zaplatíte orientačně od 600Kč nahoru. S tvrdostí dřeva roste i cena. Za ovocné dřevo zaplatíte 900Kč nejméně. Podrobnější informace o cenách dřeva naleznete na internetu.

Cena dřeva je ovlivněna různými faktory – zejména lokality, druhu dřeva, způsobu dopravy a balení nebo jeho úpravy. Možností, kde jej sehnat, existuje celá řada. Kupujete, podívejte se na internet, jaké firmy jej ve vašem okolí dováží a zprostředkovávají. Zkuste porovnávat cenu za něj a dopravu. Zabere to jen pár minut. Ušetříte si výdaje a třeba i cestu do obchodu.

Další možnost, kde jej sehnat, jsou pily, které je zpracovávají. Zde nekoupíte sice naprosto perfektní polínka, jako nabízejí v obchodě, ale spíše různé odřezky, krajiny a jiné dřevo, které se už nedá nijak zpracovat. Cena je nižší, dřevo přesto stále kvalitní. Navíc ušetříte za sekání a štípání.

Jestli se vám nechce procházet obchody a bydlíte v obci, která stojí kousek od lesa, zeptejte se majitele. Ten může dřevo prodat například na samovýrobu. To znamená, že vám mezi svými stromy označí ty, které si můžete odvézt. Většinou to bývá po těžbě. S takovou samovýrobou musíte ale počítat i s výdaji navíc – za odvoz, pokácení, úpravu.

Vlastníte-li zahrádku s ovocnými stromy, není nic snazšího, než jednou jeden vybrat a pokácet. Například, když bude uschlý nebo bude zabírat místo. Ušetříte velké peníze a uděláte si zásobu na celou zimu. Hodně lidí využívá v této době právě tohoto způsobu.

A pokud vám zbude nějakých pár pěkných polínek navíc, vždy se najde někdo, kdo bude dřevo shánět. Nebojte se jej nabídnout dál a vrátit si nějaké výdaje z jeho obstarání.

V čem topit

Pořídit si můžete speciální kotle, které mají vyšší účinnost ve srovnání s obvyklými způsoby topení. Jsou ale mnohem dražší, zejména ty na pelety. Cena se pohybuje v desítkách tisících korun a jeho instalace vyjde na dvojnásobek.

Užíváte-li si perfektního výhledu do otevřeného ohně ve vašem krbu, někdy je třeba s ním zajít k „doktorovi“. Pokud ale topíte mokrým dřevem nebo váš krb obsahuje trhlinky, můžete také topit naposledy. Zkuste si najít experta na tuto problematiku a nechat si krb zkontrolovat. Nikdy nevíte, kdy a co vám bude překážet v cestě za odpočinkem.

Koupelna je místem, ve kterém v mnoha domácnostech dodnes dochází k paradoxnímu kontrastu. Po horké a příjemné sprše její uživatel šlápne na ledově studenou podlahu a veškeré pozitivní pocity z právě absolvované sprchy jsou ty tam. Jedná se o problém, který vyžaduje řešení. Nejen že se jedná o velmi nepříjemný pocit, jde tu také o zdraví. Náhlá změna teploty může vést k nejednomu nastydnutí. Obzvláště, uvědomíme-li si fakt, že koupelna je místností, kde by průměrná teplota měla být jednou z největších v celém domě (kolem 24°C). Existuje několik možností, jak vytápění v koupelně realizovat.

Propojení s vytápěcí soustavou v celém domě/bytě (radiátory)

Použití radiátorů jakožto prvku, který se opakuje po celém domě, není v koupelně vždy ideální. Alespoň co se týče klasického radiátoru. Jednak není vždy technologicky možné tento krok provést a jednak je přítomnost klasického radiátoru v koupelně nepříliš estetickou záležitostí. Pokud se ovšem rozhodnete tento způsob vytápění použít, mějte na paměti, že jeho ideální umístění je pod oknem. Proč? Protože vzduch, který projde okenními spárami (ať již máte okno jakkoliv zatepleno) je radiátorem ihned ohřát a nestihne tak dopadnout až k podlaze.

Existují dva základní druhy radiátorů: článkové a deskové.

Článkové radiátory jsou charakteristické robustní konstrukcí, díky níž se zejména do mírného interiéru koupelny příliš nehodí. Další nevýhodu lze vidět v horší údržbě. Naopak disponují vyšší účinností nežli radiátory deskové.

Deskové radiátory jsou, jakožto více používaný typ, variabilnější. Díky většímu množství možných rozměrů zaručují elegantnější vzhled. Oproti článkovému typu lehce zaostávají ve výhřevnosti.

Koupelnový žebřík

koupelnový žebřík

Velmi oblíbené je v posledních letech nahrazení klasického radiátoru koupelnovým žebříkem. Jeho největší výhody hledejme v estetické rovině – je prostě oku více lahodící nežli radiátor. Může se stát dobrým designovým prvkem, který doplní styl vaší koupelny, a zároveň má své praktické využití. Mimo vyprodukovaného tepla může sloužit také jako sušák na ručníky či jiné, nutně usušitelné prádlo.

Koupelnový žebřík lze navíc realizovat i bez závislosti na vytápěcí soustavě celého domu či bytu, jako samostatné topné těleso. V takovém případě jej stačí pouze zapojit do zásuvky a manuálně nastavit požadovanou míru tepla. Vyrábějí se z různých materiálů a v různých barevných provedeních. Obyčejné bílé žebříky působí jednoduchým a čistým stylem. Pokud však hledáte něco luxusnějšího, můžete sáhnout po nerezové či chromové variantě. U tohoto produktu jsou veliké cenové rozdíly v závislosti na použitém materiálu, na tvaru, designu, ale i na barvě. Výrazněji dražší jsou různé barevné odstíny oproti klasické bílé barvě.

Jediné nebezpečí, které s koupelnovými žebříky souvisí, tkví v jejich výkonu. Speciálně ty, sloužící k vytápění celé místnosti, jej mají často zbytečně veliký a může tak k dojít k přehřátí žebříku, v krajní variantě až k požáru na něm sušících se ručníků.

Podlahové vytápění

podlahové topení

Podlahové vytápění se v první řadě vyznačuje dobrou výhřevností. Zároveň je obrovsky nenáročné na místo, nezabírá žádný prostor v koupelně, což přijde vhod zejména v méně prostorných koupelnách.

Podlahové topení může mít i svůj ekonomický význam. Produkuje totiž teplo, které stoupá směrem vzhůru. A jak je známo, teplo od noh je pocitově lepší nežli jakékoliv jiné. Pokud si navíc uvědomíme fakt, že dlažba v koupelně je velmi studená, přijde nám teplo, proudící zespodu, více efektivní. Není tak zapotřebí dosáhnout tak vysoké celkové teploty v místnost,i jako v případě jiných typů topení, což sebou pochopitelně nese ekonomickou úsporu. Té přispívá i dobrá ovladatelnost, jež umožňuje nastavit potřebnou teplotu dopředu na konkrétní dobu, případně ji nastavovat v určitých intervalech.

Nevýhodu představuje poněkud složitější instalace a to jak z hlediska pracovitosti tak nákladů. Je ideální rozhodnout se o tomto typu vytápění před samotnou stavbou domu, případně před nějakou rozsáhlejší rekonstrukcí. V opačném případě je pozdější instalace velikým zásahem do podlahy a celé koupelny, kterou tak vyřadí z provozu na několik dní. Finanční zatížení je v takové situaci také větší. Pokud se budeme bavit o pořizovacích nákladech, i zde narazíme na částku vyšší.

Z technologického hlediska lze podlahové vytápění realizovat dvěma způsoby. Jednak skrze teplovodní okruh a jednak připojením k elektrické síti. V případě teplovodního okruhu bude pod podlahou proudit voda v trubkách. Při havárii tohoto řešení může dojít k popraskání trubek a vytečení vody. Druhou možností je připojení do elektrické sítě, zde se používá tzv. elektrické rohože.

Podlahové topení pro koupelny se ve většině případů nepoužívá v panelových domech, obzvláště pokud se s touto variantou nepočítá dopředu při výstavbě domu. Instalace podlahového vytápění vyžaduje až 15 cm hluboký zásah do podlahy, což není u panelových domů realizovatelné. Zároveň se podlahové vytápění většinou používá v kombinaci s jiným druhem, typicky s koupelnovým žebříkem. Obvykle totiž není schopno samostatně vytopit celou koupelnu.

Infrazářič

infrazářič

Tento způsob představuje použití panelu, který sálá teplo v podobě elektromagnetických vln. Funguje na takovém principu, kde vlny ohřívají pevné předměty ve svém okolí, respektive se od nich odráží a právě v tom okamžiku produkují teplo.

Výhoda panelů, jejich zdrojem energie je elektřina, spočívá v rychlém zahřátí a jednoduché ovladatelnosti. Opomenout nelze ani poměrně výraznou energetickou úsporu, tato technologie totiž pracuje na malém příkonu.

Na trhu jsou k dispozici dvě varianty – k pověšení na zeď či zavěšení na strop. Mimo své vytápěcí schopnosti může infrazářič působit jako designový prvek. Prodává se totiž jednak v jednobarevném provedení a jednak ve variantě, která vzdáleně připomíná obrazy. Vybrat si můžete z různých motivů, z nichž některý určitě padne do designu vaší koupelny.

Tepelné zářiče

tepelný zářič

Tepelné zářiče neboli přímotopy by měly být poslední možnou variantou při výběru topení do koupelny. Kromě své mobility a rychlého vytopení totiž vykazují samé nevýhody. Tepelné těleso nepůsobí vůbec vzhledně a ani výhodnost používání není na dobré úrovni. Naopak se jedná o velice nákladný způsob vytápění. Pro použití stačí přímotop pouze zapojit do zásuvky a během několika minut se dočkáte potřebného tepla. I v případě, že byste přežili estetické nedostatky tohoto zařízení, jeho pravidelné používání ve větší míře vám minimálně z ekonomických důvodů nedoporučujeme.

Odvětrávání!

Na závěr zmiňme téma, která jde s vytápěním koupelny ruku v ruce a je jím důležitost odvětrávání. Pouze zajištěním kvalitního odvětrávání či pravidelného větrání, zejména po sprše či koupeli, docílíte čistého vzduchu a prostředí bez plísní a bakterií.

Dle jakých kritérií vybírat?

Ve finále může vaše volba padnou na jakýkoliv výše zmíněný způsob vytápění, záleží na vašich preferencích. Pamatujte však, že koupelna by měla být místem, odkud nechcete rychle utíkat. Naopak, její účel by měl kombinovat příjemnou očistu s relaxací a regenerací. Tomuto účelu byste měli své vybírání podřídit především. Mezi ostatní důležitá kritéria by se měly řadit náklady, a to jak ty pořizovací, tak následné provozní, estetický dopad celého řešení a v neposlední řadě účinnost vybraného způsobu. V jakém pořadí a s jakými váhami tato kritéria budete řadit, to už je na vás jakožto koncovém zákazníkovi a na vašich zmiňovaných preferencích.

Proč použít měď

Měď vám zaručí dlouhověkost. Tento přírodní prvek se nachází v zemské kůře a používá se po celá tisíciletí. Měděná část vodovodních sítí Cheopsovy pyramidy zůstává funkční ještě po 5000 letech. Sloužila zde pro dopravu vody. Měď je nyní v Evropě pravděpodobně nejpoužívanějším materiálem pro veškeré instalatérské práce.

Měď je volbou profesionálů. Hodí se pro rozvody topení, plynu a pitné vody. K montáži měděných trubek se používá kapilární pájení, lisování nebo spojky s přesuvnými maticemi se zářeznými nebo přítlačnými kroužky. Má vynikající mechanické vlastnosti.

Oblasti použití

  • Instalace pitné vody
  • Zařízení na využívání dešťové vody
  • Užitkové vody
  • Likvidace odpadních vod – výtlačná potrubí u zařízení na odčerpávání odpadních vod
  • Instalace vytápění
  • Instalace plynu
  • Rozvody topných olejů

Výhody měděných trubek

  • Vysoce odolné – měď dokáže vydržet extrémně vysoké i nízké teploty a tlaky. Může být také vystavena UV záření, teplotám a okysličování z vnějšího prostředí. Je ohnivzdorná a nehořlavá. Odolná k tlakovým cyklům a teplotním změnám. Nepropustná a odolná k většině vnějších faktorů, včetně odolnosti proti stárnutí.
  • Univerzální – měděná trubka se používá pro pitnou vodu, pro topení tradiční a sálavé, pro rozvody plynu, lékařské plyny, solární systémy, protipožární sprinklery i klimatizační systémy. Měď také splňuje požadavky na bezpečnost v bezkonkurenčně širokém rozsahu teplot a tlaků.
  • Úspora energie – díky vynikající tepelné vodivosti je měď nejlepším materiálem například k výměně tepla nebo také chladu tekutin. Tohle je i důvodem, proč nejefektivnější sálavé vytápění používá rozvodové okruhy z měděných trubek.
  • Hygienické – měď je úžasný materiál pro potrubní instalace, protože je antibakteriální. Je vynikající v boji proti hromadění mikrobů a bakterií, jako je například legionella.
  • Zdravotně nezávadné – trubka je vyrobena z 99,90% mědi a i její složení se časem nemění. Nejsou v ní žádné přísady, žádné těkavé organické sloučeniny ani pigmenty. Tento materiál je užíván pro přepravu medicinálních plynů například čistý kyslík v nemocnicích.
  • Recyklovatelné – pokud vás zajímá ekologické hledisko, v případě demolice nebo renovace lze měděné trubky ze 100% recyklovat bez ztráty vlastností. Nezvýšíte objem odpadu na skládce a snížíte vytěžování rudných zdrojů.
  • Estetické – měděné trubky lze namontovat i na vnější zdi. Mají atraktivní vzhled a lze třeba využívat jako krásné nástěnné radiátory.
  • Všeobecně dostupné: měděné trubky a jejich spojovací prvky splňují mezinárodní standardy. Jsou k dispozici na všech evropských trzích a součásti systému potrubí jsou zaměnitelné, ať je výrobcem kdokoli.

měděné trubky

Rozvody plynu

V budovách se až donedávna pro rozvod plynu používalo pouze ocelové potrubí se svařovanými spoji. To se změnilo s nástupem měděného potrubí a tvarovek do technických zařízení budov – TZB a jeho následnou certifikací.  Používá se především proto, že jeho montážní technologie jsou velmi snadné, životnost mimořádně vysoká a provedení rozvodu je i estetické.

Výhodou použití měděných trubek a tvarovek je nepochybně i to, že instalatérská firma, provádějící instalaci plynovodu, provádí obvykle i rozvody ostatních médií, jako vody a vytápění také z měděných trubek. Montážní práce jednou firmou při použití jednotného materiálu, jednotné montážní technologie se tím zjednodušují a zlevňují.

Výrazně přispěl i nástup lisovaných spojů do této oblasti. Jejich použití se vyznačuje zejména vysokou požární bezpečností, což má velký význam také při opravách. Tam, kde bylo použito dříve kapilární pájení, byla problematická rekonstrukce i opravy.

Základní fyzikální vlastnosti a způsob značení

  • Vysoká životnost a spolehlivost byla již zmíněna.
  • Z fyzikálních vlastností mědi je vítaná její velmi dobrá tepelná vodivost 305 W/mK a poměrně malá tepelná roztažnost α = 0,017 mm/m°C.
  • Měď je baktericidní kov, který potlačuje rozvoj bakterií.
  • Samotné měděné trubky jsou vyráběny moderní technologií. Platí pro ně přísné předpisy, zaručující jejich materiální, tvarovou i pevnostní kvalitu. Nejdůležitější normou z tohoto pohledu je ČSN EN 1057.
  • Trubky vyrobené podle této normy, jsou určeny pro celou oblast technických zařízení budov, tedy pro rozvody pitné vody, teplé vody, pro topenářské rozvody, pro rozvody plynů a také pro rozvody topných olejů.
  • Trubky jsou vyráběny z mědi o vysoké čistotě Cu + Ag min 99,90 % a 0,015 % ≤ P ≤ 0,040 %. Tato třída mědi je označena buď Cu-DHP, nebo CW024A.
  • Trubky jsou dodávány ve třech provedeních, označení vyjadřuje minimální hodnotu pevnosti v tahu:
  • měkké R 220
  • polotvrdé R 250
  • tvrdé R 290
  • Měděné trubky mají stoprocentní kyslíkovou bariéru.
  • Uvedená norma ukládá výrobci za povinnost, vyznačit na trubce od průměru 10mm až do průměru 54mm nesmazatelným způsobem ve vzdálenostech ne větších než 600mm tyto údaje:
    • číslo normy EN 1057
    • jmenovité rozměry příčného průřezu např. 18 x 1
    • identifikaci stavu materiálu např. R 250 značkou
    • identifikační značku výrobce
    • datum výroby např. rok a čtvrtletí, nebo rok a měsíc
  • Pro trubky o průměru menším než 10mm a větším než 54mm platí, že musí být nejméně obdobně označeny na obou koncích. Označením má být zajištěno, že pro uvedenou oblast TZB nebudou použity měděné trubky, vyrobené pro jiné účely, např. pro výrobu nábytku apod.
  • Z hlediska izolací jsou měděné trubky dodávány:
    • jako holé
    • s izolací proti agresivním vlivům
    • s tepelnou izolací
  • Lze je nakoupit:
    • v rovných tyčích o délce 5 m
    • ve svitcích o délce 25m (pouze měkké R 220 a to až do průměru 22 mm)
    • e svitcích 50 m (pouze měkké R 220 a to až do průměru 22 mm)
  • Použití určitého typu trubky je vždy dáno požadavky projektanta. Můžete vybírat z nabídky renomovaných výrobců.
  • Dimenze měděné trubky se vždy udává přes povrch trubky a to:
  • vnější průměr x tloušťka stěny. Pro nerozebíratelné spoje trubek se stále ještě používá i kapilární pájení, kde zásadní úlohu hraje správná velikost kapilární mezery mezi vnějším povrchem trubky a vnitřním povrchem tvarovky.

Tvarovky:

Spoje měděných trubek se dělí na spoje:

  • nerozebíratelné
  • rozebíratelné

U spojů nerozebíratelných jsou upřednostňovány spoje kapilárně pájené, ale už se stále více začínají uplatňovat spoje lisované. Od tloušťky stěny trubky a tvarovky 1,5 mm se mohou používat také spoje svařované, ale prakticky se používají až nad průměr 108 mm, protože jde o technologii náročnější než ostatní.

A dále na spoje:

  • Lisované – Evropská norma je ve stadiu přípravy tj. pr EN 1254-7. Tvarovky k lisování se vyrábějí z mědi a ze slitin mědi podobně jako tvarovky pro kapilární pájení. Musí zde být zřetelně vyznačeno:
  • – označení žlutou barvou, nebo nápis GAS, případně PLYN
  • – hodnotu PN
  • – odolnost tvarovky proti vysokým teplotám GT, kterou se rozumí především odolnost použitého těsnění vůči těmto vysokým teplotám např. HNBR – akrynitril – butadien – kaučuk. Každé těsnění, použité v rozvodech plynu musí také vykazovat odolnost proti dlouhodobému působení plynu.
  • Svařované – použití až od tloušťky stěny 1,5 mm. Při objednávce je specifikujte podle trubek, s nimiž budou tvarovky svařeny.
  • Kapilárně pájené – vyrábějí se podle normy ČSN EN 1254. Materiál je stejný jako materiál trubek. Pro případ, kdy potřebujeme přejít z měděné trubky na trubku nebo armaturu z jiného materiálu, používá se tvarovka z přechodového kovu jako je červený bronz, anebo mosaz. Pájené spoje se dělí podle pracovní teploty.
    • spoje pájené naměkko tj. spoje, kde tavící teplota pájky při pájení není vyšší než 450 °C.
    • spoje pájené natvrdo – pracovní teplota při pájení je vyšší než 450 °C.

Např. u podlahového vytápění lze požít jen pájení natvrdo, ale je možné použít zde také spoj lisovaný. Také ostatní spoje topenářských rozvodů je možné provést lisováním. Zde je barva kroužku černá.

Správný technologický postup při kapilárním pájení zahrnuje:

  • uříznutí trubky řezačkou – ale u trubek R 220 to má být pilka s jemnými zuby
  • sražení vnější a vnitřní hrany trubky tzv. odjehlení
  • kalibrování trubky – u trubek dodávaných ve svitcích bezpodmínečně
  • očištění povrchu trubky a vnitřku otvoru tvarovky
  • nanesení tavidla na konec trubky při pájení měď – měď při použití fosforových pájek není nutné
  • zasunutí trubky do tvarovky až na doraz
  • očištění okolí spoje od přebytečné pasty nebo tavidla
  • pájení
  • očištění spoje

Rozvody vody i topení a kombinace jiných druhů trubek

Zásada u rozvodů pitné vody i topných soustav je nazývána ,,Pravidlo toku“. Upozorňuje nás na co si dát pozor v situacích, kdy chceme kombinovat měděné potrubí s potrubím pozinkovaným. Např. při renovaci bytových domů, může být měděné potrubí použito až na konci rozvodu.

Důvodem je to, že pitná voda a také teplá voda obsahují velké množství kyslíku. Ten by spolu s měděnými ionty mohl způsobit bodovou korozi pozinkovaného potrubí. V celých cirkulačních soustavách teplé vody by proto měl mít ocelový ohřívák povrchovou ochranu.

V topenářských rozvodech toto neplatí, protože zde se považuje vodní obsah otopné soustavy ,,za uklidněný“ tzn. zbavený plynů z hlediska obsahu plynů a tedy i kyslíku. Topenářské trubky pro podlahové vytápění se nesmí používat pro rozvody vody a plynu tzn. tloušťka steny pod 1mm.

  • Nezapomeňte, že nesmí dojít k přímému styku měděného a ocelového komponentu, pro přechod z měděného potrubí na armatury z jiného kovu je nutno vždy provést tvarovkami z přechodového kovu, tedy z červeného bronzu, nebo mosazi.
  • Ocelové závěsy a konzoly trubek musí mít izolační vložku.
  • Zaslepení potrubí je nutno vždy provést normalizovaným víčkem.
  • Dilatace měděného potrubí:
    • u měděného potrubí se nemusí řešit do délky 3m, tzn. u trubky holé.
    • u podlahového vytápění až do délky 5m, tzn. u trubky oplášťované.
  • Při delších rozměrech trubky se dilatace řeší:
    • správným umístněním závěsů trubky. Závěsy trubek nesmí přenášet na stavební konstrukci hluk a vibrace, používá se izolační vložka.
    • vhodným kompenzátorem

Kvalifikace pracovníků

Montážní práce podle TPG 700 01 mohou provádět pouze organizace, které mají k této činnosti oprávnění. Zaměstnanci musí splňovat podmínky odborné způsobilosti.

Rozumí se tím, že montážní pracovník musí mít především “Osvědčení” od ITI, platné 5 let.

Pokud bude provádět nerozebíratelné spoje, musí mít pro kapilární pájení “Osvědčení o zkoušce páječe podle ČSN EN 13133”, které platí 3 roky.

Pro lisování musí mít “Osvědčení o proškolení a přezkoušení z odborné způsobilosti k montáži lisovaných spojů na potrubí z měděných materiálů”, které platí 5 let.

Pracovníci, kteří pájí, by měli mít “Základní kurs pájení” ZK 912 W 31, anebo aspoň zaškolení pro pájení naměkko ZP 942-8 W31 a natvrdo ZP 912-9 W31. Zkouška u zaškolení platí 2 roky, pak musí být přezkoušení. Platí pouze pro firmu, která pracovníka na školení vyslala. Stejné podmínky platí pro rozvody pitné vody.

Co to je?

Podlahové vytápění patří k takzvanému velkoplošnému způsobu vytápění. Budete mít nejspíš zcela jasno, od jakých velkých ploch je název odvozen, když teď napíšeme, že další způsoby jsou vytápění skrze stěnu či strop. Tyto plochy se pak nazývají jednoduše otopné. Podobný způsob není zase tak výraznou novinkou. Je tu s námi už od poloviny minulého století. Jedná se o nadmíru praktickou variantu, kdy nemusíte mít doma masivní topné těleso, které vám může v bytě značně zabírat potřebné místo. Také nemusíte svým potomkům vysvětlovat, že nemají na horký radiátor sahat, neboť pálí. (Stejně si tam sáhnou.) Čímž se tato varianta stává zároveň daleko bezpečnější.

Jak to funguje?

Přenos tepla z podlahy do okolního prostoru se děje procesem, který se nazývá sálání. Sálající podlaha na dotek nepůsobí samozřejmě nijak horká. Nemusíte tedy začít trénovat chůzi po žhavých uhlících. Nicméně oproti tradičním způsobům vytápění není ani tolik studená, což ocení zejména rodiče malých dětí, které jsou, ať dobrovolně nebo nikoli, neboť soustavně padají, prakticky neustále na zemi. Od podlahy přejmou teplo další plochy, takzvané osálané. Od nich se teprve ohřívá vzduch v místnosti. U podlahového způsobu vytápění je podíl tepelného toku cca 55 %.

Jaké jsou jednotlivé druhy?

Teplovodní vytápění

Teplovodní vytápění

Pro nedočkavé kutily nebo zvídavé osobnosti tu máme zásadní odpověď na otázku: Jak se to dělá?

V zásadě dvěma způsoby.

Ten první je takzvaný mokrý. Hned vysvětlíme. I pro ty, kteří znají vrtačku či kladívko maximálně z obrázku. Nebojte, je to prosté.

Pod podlahu vám budou nainstalovány plastové trubky v izolační polystyrenové desce, která je zpevněná plastovou folií. Do speciálních výstupků se následně potrubí zachytí. Poté dojde k zalití betonovou vrstvou. Nebo anhydridovou, která je pevnější. Do betonu lze přidat i plastifikátor, to kvůli lepšímu obtékání trubek.

Druhému způsobu se říká suchý.

Opět je základem polystyrénová deska. Na povrchu má hliníkovou fólii, ve které jsou vyfrézovány drážky. Do nich se pak uchytí jednotlivé trubky.

Do malých prostor je možné použit jiný systém: plastová deska, do níž se potrubí zasadí. Deska má na spodní straně samolepicí vrstvu.

Z čeho se to dělá? Dají se použít i jiné materiály, ale zmiňme se alespoň o těch nejčastějších. Pro výrobu plastových trubek se většinou používají polypropylen, polybuten nebo síťovaný polyetylen. Spojení je zajištěno lepením, svařováním nebo systémovými spojkami. Umístit je možné trubky do tvaru meandru anebo plošné spirály.

Chcete udělat něco nejen pro své pohodlí, ale také pro přírodu? Tento způsob vytápění je současně velmi ekologicky šetrný. Otopná voda může mít teplotu podstatně nižší oproti jiným teplovodním soustavám. Což znamená minimalizaci teplotních ztrát. Je také možno využít kondenzační teplo spalin pro ohřev vratné vody. Co se týče tepelné pohody, teplo v místnosti se rozkládá mnohem rovnoměrněji než při použití klasického radiátoru. Subjektivně tím pádem pociťujeme jako příjemnější i o něco nižší teplotu. Teplo se nedrží totiž výhradně u podlahy, ale proudí plynule. Celá plocha se sice zahřívá déle, ale zase teplo drží. Z toho vyplývá jednoduché zjištění, že místnost rozhodně tak rychle nevychladne. To se samozřejmě může obratem proměnit v nevýhodu tam, kde přece jen vyžadujete poněkud chladnější klima. Nemáte-li prapředky z rovníkové Afriky, zrovna například v ložnici patrně netoužíte mít tropických skoro čtyřicet.

A nevýhody? Instalace je poněkud náročnější, což se odráží i na finanční investici, musíte také vybudovat komín a kupříkladu plynovou přípojku (ačkoli zdroj tepla se později samozřejmě dá vyměnit), myslet na sklad paliva atd.

Musí se to nějak udržovat? Samozřejmě musí. Čistota je nejen půl zdraví, ale i celé funkční vytápění. Trubky se časem zanesou a tím se sníží účinnost celého systému. Po každé topné sezóně se proto doporučuje je vyčistit. Na trhu jsou k tomuto účelu speciální kompresory, které potrubí vypláchnou a tím vyčistí.

Elektrické vytápění

elektrické vytápění

Chystáte se na instalaci podlahového vytápění svépomocí? Nebo si prostě jen myslíte, že řemeslo má zlaté dno, zajímá vás to a chcete vidět odborníkům až „do kuchyně”? Račte pokračovat ve čtení. Jak funguje elektrické vytápění? Na elektřinu. A teď vážně. Co to obnáší?

Můžete ho nainstalovat na jakoukoli podlahu, jen musí být její povrch dokonale očištěný.

Do každé místnosti je nutné přivézt napájení 230V z rozvaděče.

Tady už vám nebudou topit plastové trubky, ale kabely, rohože, případně velmi tenké fólie. Jak si vybrat? Kabely je možno pokládat daleko blíže k sobě. To znamená docela prozaicky více tepla, ale také snáze ovlivníte, kde vám vlastně vůbec podlaha bude topit. Rozteč však musí mít minimálně čtyři centimetry a kabely se v žádném případě nemohou dotýkat nebo křížit. Při výpočtu ideálního výkonu je potřeba brát v úvahu právě rozteč, dále tepelné ztráty, výkon na jeden metr čtvereční a použitou podlahovou krytinu.

Rohože zase při pokládce znatelně zjednodušují práci.

Fólie, jak už jsme zmínili, jsou velmi tenké a díky tomu se hodí zejména tam, kde se podlaha předělává teprve při dodatečné rekonstrukci. Vhodné jsou pro již zmíněný suchý způsob pokládání.

Topné kabely zafixujete speciálními úchyty. Topné prvky by se také neměly umístit pod nábytek, aby se zbytečně nezahříval.

Položené kabely nebo jiná tělesa se opět zalijí vrstvou betonu nebo anhydridu.

V případě tohoto způsobu vytápění si navíc můžete vybrat ze tří možností: akumulační, přímotopné a smíšené.

Zjednodušeně řečeno: podlaha má schopnost v sobě udržet teplo, což ovlivní tloušťka betonové vrstvy. Izolace z polystyrenu zase zajistí, že teplo nikam neuniká. Vliv má i použitá podlahová krytina.

U přímotopných systému jsou topné prvky umístěny hned pod podlahou. U smíšeného ve vrstvě betonu, která má tloušťku asi pět centimetrů. V praxi se tyto dvě varianty používají proto častěji. Děje se tak z důvodu větší hospodárnosti a udržení tepelné pohody v bytě. Akumulační systém se spíše nahrazuje užitím teplovodního způsobu vytápění.

Výhody? Snadno si můžete teplotu regulovat. Lze ji samozřejmě nastavit pro každou místnost v bytě individuálně. Teplotu hlídá termostat. Podlahové čidlo zase kontroluje maximální teplotu podlahy. Abyste neumuseli neustále korzovat bytem a nachodit u toho minimálně sto nejen jarních kilometrů a hlídat teplotu v každé místnosti, vše je samozřejmě možno řešit i centrálně.

Regulace teploty je však ještě propracovanější. Můžete si vybrat jen jednotlivá místa, která potřebujete vyhřát. Používáte ještě jiný zdroj tepla? Elektrický způsob vytápění je ideální pro kombinování i s dalšími možnostmi. Podlahové čidlo vám pohlídá pouze teplotu podlahy, která tak nevychladne vzdor tomu, že vzduch v místnosti už je ohřátý dostatečně. Podobné regulátory by měla evoluce urychleně přimyslet i lidem, není-liž pravda?

Instalace celého systému je také méně časově náročná. Další výhodou jsou nižší pořizovací náklady na tento typ vytápění. Prodražit se vám však může následný provoz vzhledem k sazbám cen elektřiny – proto ceny elektřiny pravidelně sledujte například pomocí této kalkulačky. Doporučili bychom jej tak spíše pro energeticky úsporné stavby. Majitelé novostaveb zajásají, bydlíte-li v romantickém domečku, který postavil již váš pradědeček, mohli byste být poněkud zklamání, takže na tuto skutečnost berte ohled. Ale minimálně můžete tuto možnost vést v patrnosti, až vyhrajete v nejmenované sázkové hře pár milionů a budete si stavět nové bydlení.

Jakou podlahu si mám potom domů pořídit?

Netřeba se výrazně omezovat. Problémem není žádná, která se vám líbí. Ať se jedná o PVC, koberec anebo třeba dřevěnou podlahu. Nemusíte se obávat, že by se vám takto mohlo například linoleum zničit. Samozřejmě ale dbejte na to, že podlaha, která lépe vodí teplo, bude lepší. V tomto směru tedy koberec představuje jistou nevýhodu. Zjednodušeně možno ale říct, že podlahové topení si můžete pořídit kdekoli, na podkladu, na který jej budete pokládat, nezáleží. A stejně tak je ryze na vaší volbě, jakou krytinu zvolíte na povrch. Nic speciálního, vystačíte si s běžným sortimentem ryze dle vlastního vkusu.

Až si o pár odstavců níže přečtete, jak dlouho vám to všechno vydrží, rozhodně zajásáte, že se tak (!) dlouho nebudete muset dívat na nějakou opravdu ošklivou podlahu, co jste si domů museli kvůli vytápění pořídit.

Jak se to všechno udržuje?

Údržba podlahy se stane mnohem jednodušší, jelikož bude daleko lépe schnout a nebude na ní tolik ulpívat prach. Ostatně, úbytek prašnosti pocítite v celém bytě, neboť tento způsob vytápění způsobuje znatelně nižší cirkulaci vzduchu. Zejména alergikům se bude v bytě opatřeném podlahovým vytápěním doslova lépe dýchat.

Co životnost?

Výrobci garantují, že vám toto vytápění bude sloužit asi padesát let. To už je známka věrnosti, nemyslíte?

A co mě to bude stát?

Nejpalčivější otázka. Dopad na vaši peněženku vás samozřejmě zajímá mnohem více než dopad ekologický. Matka Příroda promine. Na variantu teplovodního vytápění si připravte částku od 900 Kč výše. Elektrické vytápění vás přijde na asi 500 – 700 Kč za metr čtvereční (m2), přičemž výsledná suma se odvíjí od použitého způsobu regulace. Samozřejmě je vždy lepší nechat si cenu zkalkulovat na míru konkrétní stavbě, neboť každá má individuální parametry.

Elektrické kotle slouží pro vytápění objektů elektřinou. V některých oblastech, kde nejsou zavedené rozvody plynu, se jedná o jediný možný zdroj vytápění, počítáme-li v úvahu fakt, že se majitelům nechce pravidelně chodit zatápět uhlím či dřevěnými polínky.

Princip fungování elektrických kotlů

Elektrické vytápění funguje tak, že elektrická energie, která přichází do kotle z rozvodné sítě, je za pomoci topného převedena na energii tepelnou. Oním topným tělesem může být například elektrický kotel. Jeho hlavním plusem je, že nevytváří žádné spaliny, při jeho instalaci tak odpadá řešení jejich odvodu ven z objektu. Stačí, aby bylo zajištěno připojení do elektrické zásuvky či na stávající elektrorozvaděč. Hovoříme-li o instalaci, velmi důležitou problematikou je řešení vhodného jističe. Jistič musí dostatečně odpovídat výkonu elektrokotle, respektive jeho spotřebě energie. Stejná slova platí také pro přívodní kabely.

Princip fungování elektrického kotle spočívá ve využití teplovodního principu. Teplonosným médiem zde není samotný kotel, nýbrž voda, obsažená v něm. Tak se v průtokových tyčích ohřívá na požadovanou teplotu a následně je rozváděná do radiátorů trubek podlahového topení. Rozvod probíhá pomocí oběhového čerpadla.

Existuje základní dělení elektrických kotlů, a to na dvě základní skupiny: přímotopné a akumulační. Hlavní rozdíl spatřujeme v tom, že přímotopný elektrický kotel vyžaduje elektrický příkon v takové výši, jaká je maximálně okamžitá potřeba tepla pro vytopení určitého prostoru. Oproti tomu akumulační typ kotle nevyžaduje takto plný příkon, je k němu však zapotřebí prostoru pro akumulační nádrž s vodou.

Hlavní výhody používání elektrokotlů pro ústřední vytápění

Hlavní výhody elektrických kotlů se skrývají v následujících bodech:

  • Plně automatický provoz

Není potřeba se kotli při jeho práci žádným způsobem věnovat, na rozdíl například od kotlů na tuhá paliva, kdy je potřeba palivo fyzicky do kotle dopravit.

  • Nenáročnost na údržbu
  • Nízké pořizovací ceny v porovnání s ostatními typy kotlů
  • Možnost využití výhodného tarifu pro vytápění
  • Možnost ovládání na dálku (pomocí SMS, internetu, mobilního telefonu)
  • Jednoduchá a lehká konstrukce
  • Malá hmotnost

 Jak je to s cenou za elektrickou energii při ústředním vytápění elektrokotlem?

Velmi důležitým kritériem při pořizování elektrického kotle pro ústřední vytápění je cena elektrické energie a s ní ruku v ruce jdoucí její spotřeba. Byť samotnou cenu elektrické energie nelze nijak ovlivnit, ta je určena trhem, existují způsoby, jak v tomto ohledu ušetřit. Existuje totiž věc, která se nazývá přímotopný tarif. Ten slouží právě pro ty, kteří disponují elektrickými vytápějícími zařízeními. Cena za kWh může být v tomto tarifu až o jednu polovinu nižší oproti běžné sazbě elektrické energie. Na takto levné elektřině můžete tak jednoduše založit vytápění své domácnosti.

Druhou stranou mince je spotřeba elektrické energie. Ta záleží na tom, jak často je elektrokotel využíván, na jakou teplotu se objekt vytápí apod. K dispozici je pro uživatele několik tipů či vychytávek, které slouží ke snížení spotřeby elektrické energie, tedy k ušetření nákladů za ní. V případě, že teplo v podobě ohřáté vody vám proudí do radiátorů, je velmi vhodné je doplnit termostatickými hlavicemi a ventily. Skrze ně můžete regulovat množství tepla a tím zprostředkovaně i hlídat své náklady. Při správném zacházení s nimi může úspora tepla dosáhnout čísla mezi 5 – 10 %.

elektrický kotel

Dalším tipem pro ušetření je termostat. Princip jeho fungování je založen na výši aktuální teploty v místnosti. Dle ní kotel sám reguluje další vývoj teploty v dané místnosti. Ve chvíli, kdy aktuální teploty klesne pod zadanou optimální teplotu, kotel se sepne, naopak, když současná teplota překročí zadaný limit, kotel se vypne. Výhodou je, že tímto způsobem pracující termostaty lze ovládat i na dálku za pomocí mobilního telefonu a internetu.

Celkové provozní náklady při vytápění elektrickým kotlem se pochopitelně liší dle velikosti vytápěného prostoru. Platí však fakt, že v případě správné regulace a zacházení s elektrokotlem by se mohlo jednat o ušetření oproti jiným způsobům vytápění.

Využití elektrokotlů

Využití elektrokotlů je výhodné například v nízkoenergetických domech či čerstvě zrekonstruovaných stavbách, které disponují kvalitní tepelnou izolací. Způsob, kterým by měly být, ať už tyto či jiné objekty, vytápěny by neměl být stejný po celou dobu. Naopak, výhody v podobě jednoduché manipulace s kotlem a regulace teploty, splňují ideální podmínky pro využívání přerušovaného vytápění. Konkrétní časy, kdy bude kotel pracovat a kdy ne, lze při pořízení termostatu dokonce s předstihem naplánovat. Pro maximální úsporu při používání elektrokotle doporučujeme pravidelně sledovat aktuální tarify elektřiny – například pomocí této kalkulačky.

Jak vybrat správný elektrokotel pro ústřední vytápění?

Při vybírání správného kotle pro ústřední vytápění je nutné dbát na některá základní kritéria. V první řadě je nutné zvolit kotel se správným výkonem. V tomto ohledu doporučujeme svěřit se do rukou odborníků, kteří dovedou pomocí příslušného měření přesně určit elektrokotel s výkonem přesně pro vás. Je totiž důležité, aby byl výkon dostatečný pro vytopení daného prostoru, na druhou stranu nesmí být však přehnaný, docházelo by pak ke zbytečným ztrátám energie a tudíž i peněz. Obecně se výkon kotle řídí velikostí vytápěné plochy. Pro skutečné a správné využití vzniklého tepla je zapotřebí využívat regulace elektrokotle.

Další oblastí, na kterou je dobré se zaměřit, jsou fyzické rozměry kotle. V bytě či domě je nutné nalézt dobře přístupné místo, zároveň však takové, aby na něm kotel nepřekážel. Dobrou zprávou v tomto ohledu je, že výrobci elektrokotlů tento problém řeší vyráběním lehkých, nerozměrných a ne těžkých kotlů. Navíc, většina z široké nabídky kotlů na trhu je v závěsném provedení.

Zapomínat se nesmí ani na další informace o kotli, nikoliv pouze na jeho výkon a cenu elektrické energie. Vlastnosti jako spolehlivost či životnost mohou při špatném výběru kotle způsobit nemalé finanční náklady, které, v případě že jim nevěnujete dostatečnou pozornost, mohou převýšit případnou úsporu.

Poslední věcí, jejíž význam však v žádném případě neleží v poslední řadě, je správný jistič s dostatečnými parametry, které korelují s výkonem elektrokotle.

Konkurence elektrokotlů

Konkurenci elektrickým kotlům tvoří elektrické přímotopné systémy. Nevíte, co si pod tím pojmem představit? Jedná se například o podlahové topení či nástěnné a stropní panely. Většinou se jedná o levnější a komfortnější řešení při vytápění elektřinou, a to jak co se týče například pořizovací ceny, tak životnosti.

Kam se při výběru elektrokotle pro ústřední vytápění obrátit?

Na českém trhu se pohybuje množství výrobců, nabízející elektrické kotle pro vytápění. Číselně vyjádřeno se jedná o několik málo desítek, od prověřených firem po ambiciózní nováčky na trhu. Vybrali jsme pro vás pětici výrobců, která je v očích zákazníků nejoblíbenější, soudě dle množství zakoupených elektrických kotlů.

Protherm

protherm logo

Společnost Protherm nabízí kotle ve výkonovém rozmezí 1 – 28 kW s plynulou modulací výkonu. Hmotnost závěsného kotle se pohybuje okolo hranice 34 kg, manipulace tak není, obdobně jako provozní obsluha, nijak složitá. Velmi úspěšnou řadou firmy Protherm se staly kotle Ray.

MoraTop

moratop

Nabídka nástěnných elektrokotlů značky MoraTop je charakteristická moderním designem. Obsahuje výkonové řady 5 – 28 kW a slouží pro objekty s tepelnou ztrátou do 22,5 kW. Slibuje nízké provozní náklady.

Thermona

thermona logo

Další stálice na trhu s kotli všeho druhu. Poskytuje elektrokotle s jednoduchou obsluhou a dotykovým displejem pro jednodušší ovládání. To lze realizovat také dálkově, pomocí SMS zprávy. Disponuje zabezpečením proti zatuhnutí či zamrznutí.

Dakon

dakon logo

Ekologické kotle s vysokou účinností, tak hlásá společnost Dakon o svých produktech. Snadné ovládání a možnost kombinace s dalšími zdroji vytápění, to jsou další klíčové charakteristiky těchto elektrických kotlů.

Kopřiva

kopřiva kotle

Tradiční český výrobce elektrokotlů nabízí několik různých typů kotlů pro různá využití. Jak samostatné kotle pro ústřední vytápění, tak ty, sloužící jako alternativní zdroj energie v kombinaci s dalšími typy vytápění (sluneční kolektory…).

Stále rostoucí ceny energií nutí nejednu rodinu se zamyslet, jak by se dalo ušetřit na vytápění. Možností existuje několik – změnit typ energií, ale i jinak uspořádat domácnost.

Jaké typy energií lze použít?

Vytápět je možné elektřinou, zemním plynem, uhlím či koksem, dřevem, dřevěnými peletami a briketami (tedy biomasou) a dalšími způsoby. Ty, které jsme vyjmenovali, jsou nejčastější.

Vytápění elektřinou

Největší výhodou vytápění pomocí elektrické energie je, že do elektrické sítě je možné se napojit téměř kdekoli a není problém ji rozvést do jednotlivých pokojů. Topení elektřinou je velmi jednoduché i na obsluhu.

Na druhou stranu se ale jedná o vůbec nejdražší způsob vytápění. Kromě ceny za kWh je totiž nezbytné platit i stálý měsíční plat, který závisí na velikosti jističe.

elektrické vedení

Proto je tento způsob vytápění vhodný pouze pro domy, které mají ztráty tepla jen velmi malé. A samozřejmě i tam, kde žádná výhodnější varianta nepřichází v úvahu.

Podle odhadů vytápění rodinného domu o roční spotřebě tepla kolem 60 GJ elektřinou (bez ohřevu vody) stojí zhruba 43 tisíc korun ročně.

Elektrické kotle a jejich specifika

Elektrické kotle se velmi snadno obsluhují a regulují, mají účinnost až 99 % a navíc nepotřebují komín. Lze je ale instalovat pouze tam, kde je dostatečná kapacita elektrické sítě. K ohřívání topného média dochází přímo či přes akumulační výměník vody – nebo oba způsoby naráz.

elektrická konvice

Podle konstrukce se elektrické kotle dělí na dva druhy:

  • přímotopné – elektrický příkon musí být stejný jako maximální okamžitá potřeba tepla
  • s akumulací tepla – nepotřebují plný elektrický příkon, je ale nutný prostor pro akumulační nádrže s vodou

Vytápění plynem

O poznání levnější variantou je topení zemním plynem. Česká republika v minulosti prošla rozsáhlou plynofikací, takže tento způsob vytápění je dnes velmi rozšířený. Lze totiž snadno regulovat, obsluha je komfortní a škodlivé emise se produkují jen v minimálním měřítku.

Cena takového topení se za rok vyšplhá přibližně na 28 tisíc korun za rok, blíží se tedy ceně vytápění uhlím, ale tento způsob je podstatně pohodlnější.

vaření na plynu

Plynové kotle

Provoz plynových kotlů je zcela zautomatizován. Obstarává ho elektronická řídicí jednotka, která má k dispozici informace od vnitřních i venkovních teplotních čidel.

Podle konstrukce se plynové kotle dělí na pět druhů:

  • klasické – účinnost asi 91 %
  • nízkoteplotní – účinnost zhruba 95 %
  • kondenzační – účinnost v rozmezí 96 až 104 %, využívají část kondenzačního tepla spalin
  • stacionární – mohou být klasické, nízkoteplotní i kondenzační, bývají v technických místnostech
  • závěsné – mohou být nízkoteplotní či kondenzační, mají kratší životnost než stacionární kotle, lze je ale umístit kamkoli

Vytápění uhlím či koksem

Mezi nejlevnější paliva patří hnědé uhlí. Zároveň se ale jedná o celkem nekomfortní způsob topení, které navíc způsobuje největší znečištění ovzduší. I proto je na uhlí uvalena ekologická daň. Černé uhlí a koks ovzduší tolik nezatěžují, na druhou stranu jsou ale dražší než hnědé uhlí. Výhodou ovšem je, že černé uhlí má vyšší výhřevnost, není ho tedy potřeba tolik jako hnědého.

topení uhlím

Na uhlí lze ušetřit tak, že jej koupíte už v létě. V topné sezoně totiž jeho cena znatelně roste. Přesto ale zůstává velmi levným palivem. Topení černým uhlím vyjde přibližně na 22 tisíc korun ročně. I kvůli tomu se k tomuto způsobu vytápění v současné době vrací velké množství domácností. Už totiž není pravidlem, že je nutné přikládat několikrát denně a ráno je celý dům vymrzlý. Do moderních kotlů na uhlí totiž stačí přiložit jednou denně.

Vytápění dřevem

I když cena dřeva neustále roste, tento způsob topení je vůbec nejlevnější, za rok totiž stojí asi 17 tisíc korun. Výhřevnost má podobnou jako hnědé uhlí. Záleží však na kvalitě dřeva a množství vody, která se v něm nachází. Nevýhodou je, že pro uložení dřeva jsou nutné poměrně rozsáhlé skladovací prostory.

Dřevěné pelety a brikety (biomasa)

Biomasa je kusové dřevo, dřevní odpad či suché části rostlin, které jsou pěstovány právě pro spalování. Jedná se například o kůru, piliny, slámu, sloní trávu, vrbu, šťovík, topol a další. V bytech samozřejmě je možné spalovat jen kusové dřevo, pelety a brikety, které vznikají z dřevního odpadu.

topení dřevem

Velkou výhodou je, že se jedná o vytápění, které je k životnímu prostředí velmi šetrné, ale rovněž poměrně levné a komfortní. Přestože cena tohoto paliva roste, topení peletami vyjde přibližně na 22 tisíc korun za rok. Brikety jsou o něco dražší.

Čím vytápět?

Nejlevnější i nejekologičtější je tedy vytápění dřevem, které ale není příliš komfortní. Následují pelety a uhlí. Elektřina je naopak nejdražší a nejpohodlnější. Zamyslet se nad způsobem vytápění se rozhodně vyplatí, rozdíly v nákladech mohou být opravdu vysoké.

Nechte si poradit od cenových srovnávačů

Jednotlivé domácnosti však mají svá specifika a nelze stoprocentně říct, který způsob vytápění je pro ně ten pravý. Proto existují online cenové srovnávače energií, díky kterým si lze vybrat nejlevnější dodavatele a nejvýhodnější tarif a následně ušetřit i tisíce korun ročně.

Jak uspořádat domácnost?

Na minimalizaci úniku tepla je třeba myslet už při samotné stavbě domu. Nejvhodnější je, pokud dům svou velikostí odpovídá zamýšlenému účelu, není tedy zbytečně velký a nedochází k vytápění nepoužívaných prostor. Zároveň by dům neměl být příliš členitý.

Nejdelší zeď, kde se nachází nejvíce oken, by měla být umístěna na jih, aby domácnost mohlo vytápět i sluníčko. Velký vliv má rovněž tepelná izolace a kvalitní plastová okna, která dobře těsní. Investice do zateplení se rozhodně vyplatí.

Chladné místnosti, jako je například komora či dílna, by se měly nacházet na severu. Obytné pokoje pak na jihovýchodní straně. Velmi vhodné je, když má dům dva zdroje vytápění, jeho majitelé totiž nejsou závislí na situaci na trhu.

Pokud si vybíráte již postavený dům, zjistěte si jeho stáří. Důležité je i to, zda budova stojí osamoceně nebo v řadě dalších domů. Rozhodující jsou i povětrnostní podmínky.

Při zařizování domácnosti dbejte na to, aby topná tělesa nebyla zakryta nábytkem a mohlo docházet k rovnoměrnému vytápění celé místnosti. Větrejte krátce, ale intenzivně.

Regulace tepla může ročně ušetřit několik tisíc

Během topné sezony může každý stupeň teploty vzduchu navíc zvýšit náklady až o šest procent. Problém s přetápěním má velká část českých domácností, ročně tak zbytečně zaplatí několik tisíc korun navíc.

Doporučené teploty jsou:

  • obývací pokoj: 20 – 22 °C
  • dětský pokoj: 20 – 21 °C
  • chodba: 17 – 19 °C
  • koupelna: 22 – 24 °C

Digitální termostaty

pokojový termostat

Digitální termostaty přitom dnes nabízejí možnost teplotu regulovat bez nutnosti chodit ke kotli. Lze na nich nastavit i automatické noční či denní teplotní útlumy. Je ale potřeba, aby k regulaci teploty docházelo ve všech místnostech, ne jen v obývacím pokoji, kde obvykle bývá ústřední termostat umístěn. Vhodně navržený regulační systém může ušetřit až desetitisíce korun ročně.

Termostatické hlavice

termostatická hlavice

Termostatické hlavice lze snadno umístit na jednotlivé radiátory a jsou velmi účinným regulačním prvkem. I ty nejjednodušší mohou přinést úsporu až 30 % nákladů. Aby nebylo nutné neustále myslet na změny teploty v jednotlivých místnostech, je možné hlavice spojit s prostorovým digitálním termostatem.

Existují ale i digitální termostatické hlavice, které je možné snadno nastavit, takže není nutné neustále manuálně měnit jejich režim.