Podlahové topení není novinkou posledních několika málo let, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jeho kořeny jsou mnohem starší. Sahají už do dob starých Římanů. Nicméně tehdejší technologické možnosti samozřejmě ještě byly na poněkud jiné úrovni. Tu ryze moderní verzi můžeme přičíst na vrub Franku Lloydu Wrightovi. Je ovšem pravda, že podlahové topení zažívá momentálně bezmála svůj zlatý věk a stává se poměrně dostupným luxusem, který si může dopřát mnoho domácností. Podlehli jste jeho kouzlu a chcete si ho pořídit rovněž? Nebo ještě ne? Vám podlehnutí obratem umožníme. Děsí vás vize zdlouhavého a náročného hledání schopné firmy a následně neobyvatelného domova, který se ocitne v obležení řemeslníků? Vám ukážeme, že instalace tohoto vytápění může být rychlá a snadná. (Tohle jsme opravdu neopsali z žádného reklamního letáčku, přísaháme.)

Když nevím, co to je, jak mám vědět, jestli to chci?

Vysvětlíme si. Zjednodušeně řečeno se ohřívá celá plocha. Tou nemusí být samozřejmě jen podlaha. Obdobný princip lze realizovat u stěny nebo u stropu. Odborně se proto takové vytápění nazývá velkoplošné. Wright takto elegantně nahradil klasické radiátory. Radiátor dělá to, co má, topí, proč je ho potřeba nahradit? Topíme-li radiátorem, ohřátý vzduch se šíří prouděním, chcete-li, také se tento jev nazývá konvekce. Je-li fyzika váš koníček, už tušíte, že ohřátý vzduch stoupne nahoru. Tam se zase ochlazuje, takže udělá co? Poslušně klesá dolů. Což znamená výrazné teplotní rozdíly v místnosti. U velkoplošného vytápění naproti tomu funguje takzvané sálavé teplo, šířené radiací. Od takových ploch se ohřejí další plochy a od nich teprve vzduch v místnosti. Výsledek na první pohled komplikovaného procesu je jednoduchý: Daleko rovnoměrněji rozvržené teplo. Což samozřejmě pocítíte především vy. Uvádí se, že vám postačí teplota nižší asi o dva stupně Celsia, bude-li vám teplo od nohou. Doma tak nemusíte v první řadě mít leckdy mimořádně nevzhledný radiátor, který překáží. A navíc s ním hrozí riziko úrazu. Uhlídat malé dítě, aby nikam a odnikud nepadalo a nesahalo, kam nemá, je discplína náročností srovnatelná s uběhnutím maratonu. A ještě ze sebe můžete mít dobrý pocit: Zachováte se tímto způsobem vytápění ohleduplně k naší přírodě.

Dobře, podlahové vytápění chci. Co mám dělat dál?

Vybrat si způsob podlahového vytápění. Slíbili jsme vám navíc v předchozích odstavcích, že vás zbavíme nutnosti sdílet po mnoho následujících týdnů svůj domov s řemeslníky.

Jak tedy přesně na to? Můžete mít podlahové vytápění dvojího druhu.

podlahové topení Teplovodní vytápění elektrické vytápění

a) teplovodní

Funguje, jak už název napovídá, na principu vody ohřáté asi na 30-50 stupňů Celsia. Zdroj tepla, který vodu ohřívá, může být různý. Ať už hovoříme o kotli plynovém nebo elektrickém. Voda bude kolovat v plastových (z pevného a odolného plastu, přičemž ty měděné jsou znatelně méně vhodné) trubkách nainstalovaných pod podlahou. Ty se vsazují v prvním případě do polystyrenové desky, která je zpevněná plastovou, případně hliníkovou fólií. Druhou možností je deska plastová, opatřená na spodní straně samolepicí vrstvou. Ještě donedávna se praktikoval tzv. mokrý způsob, kdy se následně potrubí zalilo vrstvou anhydritovou či betonovou. Nevýhoda je nasnadě: Vrstva musí důkladně zaschnout. Po tu dobu se tedy můžete s možností topení rozloučit.

Suchý způsob je o to jednodušší. Položíte desku, do připravených drážek nainstalujete potrubí. Na ni následně přijde deska další a na tu rovnou můžete dát podlahovou krytinu. A také si okamžitě užívat výhod podlahového topení.

A jak na to bez bourání?

Jenomže vy rozhodně nechcete vybourat stávající podlahu. Na trhu se objevila novinka umožňující podlahové vytápění zařídit i tam, kde se s ním původně nepočítalo. Jsou to nízkoprofilové desky o tloušťce pouhých 15 mm. Narazíte na jediné omezení. Je zapotřebí dát pryč koberce. Také je nutno odstranit lepidla a podklad mít dokonale očištěný. Na stávající podlahu rovněž budete muset aplikovat penetraci pod základní vyrovnávací potěr. V případě dřevěné podlahy je vyžadována samonivelační hmota. (Vrstva o tloušťce nejméně pět milimetrů.) Jinak ale budete moci desku položit rovnou, aniž byste museli složitě likvidovat dosavadní podlahu. Upevníte ji pomocí dostatečně pevné samolepicí spodní vrstvy spolu se samolepicím obvodovým pásem. Do desky vysoké jeden centimetr se následně umístí potrubí. Více než tyto tři komponenty nepotřebujete. V jednoduchosti je krása, není-liž pravda? Po položení potrubí se aplikuje samonivelační hmota. A následně lze rovnou nainstalovat novou krytinu. V tomto směru nemáte žádná omezení, vybrat si můžete dlažbu, parkety i koberec. Pro dilatační přechody je dilatační profil nalepený rovnou na podlahu. Obejdete se proto bez dilatačních prvků.

Celý systém můžete použít buď jako doplňkový, ale obstojí i samostatně, potrubí totiž můžete položit v dostatečné hustotě. Pokládka je velmi jednoduchá a tento způsob najde dokonalé uplatnění v jakékoli místnosti. Jenom je nutno si ji před začátkem práce rozdělit do vytápěcích okruhů, které mají stejnou velikost. Díky velmi tenké vrstvě se zároveň citelně zkrátí doba, po kterou budete muset čekat, než se podlaha zahřeje. (Výrobce uvádí náběh cca do třiceti minut.) Toto podlahové topení se tak ideálně hodí pro modernizaci budov.

A co mě to bude stát?

Určit orientační cenu je poměrně obtížné, výrobce se odvolává na individuální kalkulaci v závislosti na parametrech objektu. Je totiž nutno zohlednit tepelné ztráty. V internetových obchodech je k dostání kompletní set pro renovaci. Přičemž 10 m² vás vyjde přibližně na 12 000 Kč. Zadarmo pak samozřejmě nebude ani provoz, i na vhodném tarifu se dá docela dost ušetřit – pro kalkulaci nejvýhodnějšího tarifu můžete vyzkoušet tuto kalkulačku.

Aby byl náš přehled úplný, povíme si ještě o druhém způsobu podlahového vytápění.

b) elektrické

Místo ohřáté vody se vám o příjemné teploty v bytě postará naše stará známá elektřina. Jak to funguje přesně? Tady nám budou sloužit buď topné rohože, kabely nebo folie. Ačkoli pokud budeme důslední, tak mezi kabelem a rohoží v podstatě není příliš velká odlišnost. Rohož vlastně tvoří kabely, které jsou už dopředu připevněny na tkanině. Což nepoměrně usnadňuje celý proces montáže. Avšak kabely jsou variabilnější. Uložíte je snadno do nepravidelného tvaru, tam, kde máte členitější prostory. Pokud potřebujete určitou plochu vytápět více, jednoduše kabely položíte s menšími rozestupy. Folie jsou zase velmi tenké a ideálně se hodí pro suchý způsob pokládky.

Nechci bourat a chci elektrické vytápění, jakou mám šanci?

Rozhodně velkou. Zmínili jsme se o topných rohožích. I ty se dají položit na původní podlahu, pokud se vám ji nechce složitě dávat pryč. S tím si poradí i zručnější domácí kutil, zapojení a montáž termostatu by měl odborně provést elektrikář. Jak se to dělá? Podklad musí být rovný, čistý a nepoškozený. V případě, že máme dřevěnou podlahu, opatříme ji opět penetračním nátěrem. Pak použijeme vyrovnávací vrstvu. Což je nezbytný krok k oddělení kabelů. Její minimální tloušťka činí z bezpečnostních důvodů alespoň pět milimetrů. Způsob položení topné rohože záleží na tom, zda ji budete k podkladu fixovat lepidlem nebo za pomoci samolepicích pásků. Pamatujte na uložení spojky topné části a tzv. studeného konce topného kabelu. Následně opět použijete samonivelační stěrku.

A kolik peněz si mám připravit v tomhle případě?

Protože elektrické podlahové topení lze velmi dobře regulovat, výsledná cena tak záleží i na použitém termostatu. Zjednodušeně můžeme říci, že pokud si necháte celý systém nainstalovat profesionály, cenové relace se pohybují okolo 500-700 Kč za metr čtvereční.